Rukšana (Šabana Azmi) je slavná umělkyně a po letech, co se nestýkaly, se odhodlá navštívít svou dceru. Tehzeeb (Urmila Matondkar) se mezitím provdala. Má mimořádně chápavého manžela (evangelický farář je tedy nahrazen muslimským spisovatelem). Na Rukšanu čeká u Tehzeeb přesně jako v Podzimní sonátě pár nepřijemných překvapení. Tehzeeb si k sobě vzala z ústavu svou mentálně postiženou sestru, o které si Rukšana nechce připustit, že vůbec existuje, problém s kohoutkem v koupelně i scéna, při které celkem necitlivě opravuje dceřin umělecký výkon, to všechno bylo u Bergmana také k vidění.
Existují ale i odlišnosti od původní předlohy. Tou největší asi je, že ledy, které mezi matkou a dcerou jsou se podaří přece jen trochu prolomit. Konec podle Bergmana, ten by v Indii prostě neměl šanci.
Také mě zaujala muslimská svatba. Tu ve švédském filmu člověk asi taky často neuvidí. Herecké výkony Šabany Azmi a Urmily Matondkar, ty jsou prostě dobré, vlastně od nich ani jiné nečekám. Co mě ale rušilo byl Arjun Rampal, co by manžel. Na to, aby byl takhle chápavý a věrný a dobrý a…., už nevím, na to je prostě příliš pohledný. Kromě toho zápletka s jeho domnělou aférou mi přišla zbytečná a do celého příběhu prostě nějak nezapadla. Ale vcelku to nebyla zas tak velká vada na kráse.
Nazneen má svůj svět
Úspěšná matka...
... i dcera
Prostě příliš pohledný (vzhledem k ostatním charakterovým kladům)
Konec??
